Pár postřehů z Amsterdamu

Nedávno jsem vytáhl opět paty z domu a jel oblíbeným „hurá“ stylem objevovat další evropskou metropoli. Volba tentokrát padla na Amsterdam, hlavní město Nizozemska. Rád bych se tedy s vámi na následujících řádcích podělil o pár postřehů z této cesty.

Veškeré postřehy (kterých bylo původně čtrnáct) byly odpípány v průběhu cestování na twitteru a dáli Google a twitter, budou tam v původním znění k přečtení dodnes.

Postřeh 1. – Technické hračky

Jako správného geeka mě ihned po příjezdu zaujalo technologické vybavení obyvatel Amsterdamu. Většina svírala v rukou jablečný iPhone, četla noviny na iPadech, případně pilně pracovala na MacBoocích. Po cestách jezdí běžně Tesly, což pro nás technologické nadšence je autíčko snů (pro neznalé – auto poháněné čistě elektřinou s nadstandardním vybavením a autopilotem, něco jako Kitt z Knight Ridera). Zaujalo mě množství dobíjecích stanic rozmístěných po centru, ale také na periferiích. Zdejší se holt pokroku nebojí (anebo nemají hluboko do kapes, případně obojí) a srdce geekovo jen zaplesá.

Postřeh 2. – Šlápněte do pedálů 🚲

Je to pravda. Nizozemsko, včetně Amsterodamu je vyloženě ráj pro cyklisty. Všude najdete cyklostezky, jenž často kopírují cesty pro auta, ale prolínají se i parky nebo obytnými zónami. Spořádaní cyklisté jezdí po stejné straně jako automobily (v cyklistickém pruhu, samozřejmě), ale najde se dost těch, kteří jezdí podle sebe. Na kole můžete vyrazit prakticky po celé zemi, jelikož cyklostezky propojují i vzdálenější města. Dá se tak snadno dojet až k Severnímu moři. Bohužel zážitek z jízdy kazí poslední dobou vzrůstající obliba motorek a skútrů. Jezdí ve stejném pruhu jako cyklisté, nutno podotknout, že mnohem agresivněji a neohleduplně. Buďte proto ve střehu.

TIP: Kola si můžete vypůjčit na každém rohu. Mějte jen na paměti, že snad vždy po vás budou chtít zálohu jejíž částka se může velmi lišit (od 50 € až klidně ke 100 € za tandemové kolo).

Postřeh 3. – Angličtina nebo němčina?

Odpověď je snadná. Vystačíte si s obojím. Holanďané, min. obyvatelé hlavního města zvyklí na cestovní ruch, mluví snad všichni plynulou angličtinou. Opravdu, můžete se zeptat na cestu i stařenky v parku, která vás ohromí svou znalostí spisovné angličtiny. A nemusíte se obávat ani jako mluvčí jazyka německého, i tímto se celkem snadno dorozumíte. Člověk se až musí zamyslet, proč je pro zdejší cizojazyčnost tak přirozenou věcí, zatímco našinec sotva pochytí zvládá základní fráze (ačkoli se často mylně domníváme, že anglicky umíme; jenže nerozlišujeme mezi znalostí pasivní – rozumíme a aktivní – jsme schopni mluvit). A i když banner lodní společnosti poskytující projížďky proslulými kanály nabízí s průvodcem v celých 19 jazycích, češtinu budete hledat jen marně. Mějte to na paměti.

Postřeh 4. – Karty veskrze kontaktní

V podstatě netuším, proč jsou v naší malé zemičce tak rozšířené bezkontaktní platební terminály. Proto jaké je překvapení, když vám snad každý druhý prodavač podstrčí terminál ryze kontaktní (tedy na zasunutí karty). Samozřejmě čím blíže centru, tím větší šance na moderní bezkontaktní terminál (a tedy i větší pohodlí), na druhou stranu maloobchody a třeba jízdenkové automaty tuto vymoženost nenabízí. Nezapomínejte rovněž mít u sebe hotovost. Možná pro někoho s podivem, ale již zmiňované maloobchody jen velmi nerady akceptují platby kartou u částek menších 10 €.

TIP: Pokud chcete nakoupit za veskrze rozumné ceny (téměř totožné jako v Česku), určitě využijte síť obchodů DIRK nebo Albert Heijn.

Postřeh 5. – Nezapomeňte opalovací krém a deštník ☔

Možná to zní komicky, ale za tři dny jsem byl růžový jako selátko. A to i přes věčně zamračenou oblohu. Slunce je zde opravdu ostré a bez opalovacího krému to pro snadno se spalující jedince (pozn. stále mluvíme o slunci, a ne o konzumaci jistých látek) znamená rychlé opálení s nádechem do růžova. Rovněž nezapomeňte doma ani deštník. To, že momentálně vysvitlo slunce a je příjemných 23 °C neznamená, že za hodinu nepřijde přeháňka. Místní si z těchto nečekaných výkyvů zřejmě nic nedělají a nějaký mokrý pramínek vlasů nebo kabát je očividně nevyvádí z míry.

Zajímavost: Rodilí Holanďané jsou překvapivě bílí blonďáci a blondýnky. Opáleně vůbec nevypadají, za to jsou všichni velmi vysocí (standardní výškou se zdá být metr osmdesát, a to i u něžného pohlaví).

Postřeh 6. – Objevujte neobjevené

Centrum Amsterdamu je krásné, ale troufám si drze tvrdit, že to je každý střed evropských hlavních měst. Periferie vypadají tak nějak obdobně jako u nás. Například ve čtvrti, kde jsem přebýval na hotelu, to místy připomínalo Ostravu – Dubinu (pro neostravské představte si libovolné panelákové sídliště, snad otrochu méně ošklivé). Proto určitě neváhejte vyrazit za město. Skvělým místem je například Hemmeland, což je takový východní cíp zálivu, do nějž se přímo vlévá Severní moře. Pokud nemáte zájem šlapat desítky kilometrů (což jde kupodivu zvládnout i na vrzajícím citybiku s jedním převodem), zkuste skočit na nejbližší trajekt a dojet do druhé části přístavu. Uvidíte industriální část Amsterodamu (opět si dovolím přirovnání – Ostrava – Vítkovice) a vše co k tomu patří, zcela kontrastní ke zbytku města.

TIP: Ideální čas na mimoměstský výlet je víkend. Ty bývají opravdu přelidněné a jezdit s kolem v centru se stává téměř utrpením.

TIP: Pokud vám vyloženě nevadí živější prostředí a studentský duch - můžu poradit The Student Hotel West, který je přímo nasáklý atmosférou studentů a ačkoli cílí primárně na ně, vítáni jsou všichni.

Postřeh poslední – Jak je to s tou trávou?

Odpověď není jednoduchá a nebyli to schopni vysvětlit ani rodilí Holanďané. Oficiálně na veřejnosti kouřit marihuanu vlastně nesmíte, prodat vám ji smějí jen v Coffeeshoppech (které sice mají právo ji prodávat až v množství 5 g na osobu, ale s tím jejím nakupováním od dodavatelů to také není dořešeno). Každopádně zkušenost je taková, že místní jsou velmi free a tolerantní včetně autorit, a tak tu vesele čadí v podstatě každý.

TIP: Pokud chcete netradiční zážitek, zavítejte do Red Light District, kde už podle názvu najdete vykřičené domy. Zde je však poskytování služeb naprosto legální a místní prostitutky se nabízí v oknech domů v podstatě jako kus kýty u řezníka. To vše v krásně podkresové červené záři světel.

Závěrem bych snad jen podotkl, že Amsterdam opravdu stojí za to a určitě se ještě vrátím. A pokud vám mé malé postřehy i jen trochu pomohou, budu rád.