Dvakrát nevstoupíš do stejné řeky…
Dvakrát nevstoupíš do stejné řeky… Je to hezké pořekadlo a má něco do sebe. Bohužel jsem přesně ten typ člověka, který se učí hlavně z vlastních chyb. Takže po čtyřech letech, kdy jsem psal o svém odchodu ze školství, mohu tento článek napsat znovu. Ano, čtete dobře. Po prvním odchodu ze školství v roce 2017 jsem naplno skočil do víru komerční sféry a krás kapitalismu. Postupně jsem si vyzkoušel stavební firmu, softwarovou firmu, a dokonce i vlastní podnikání. Na tři roky celkem dost zkušeností. Mé podnikání ovšem dopadlo neslavně, a to v březnu 2020 příchodem pandemie koronaviru. Do léta téhož roku jsem spíše paběrkoval a zkoušel najít recept, jak svůj byznys nahodit. Holt se nezadařilo, a tak jsem hledal uplatnění. Zcela přirozeně jsem opět hledal uplatnění v IT a příbuzných oborech. Nabídky práce byly, ale tak nějak jsem nad nimi ohrnoval nos a čas mezitím neúprosně běžel vpřed. Nakonec mě zcela paradoxně oslovily hned dvě nabídky na učitele informatiky na středních školách.