Ryze subjektivní

Upozornění: Následující text je čistě subjektivním pohledem na danou problematiku. Tři roky uplynuly jako voda. Vzpomínám si na svou první pedagogickou zkušenost, tehdy ještě na studiích. Byla to základní škola, kam jsem shodou okolností sám pár let chodil. A už v té době mi mé drahé paní učitelky „ťukaly na čelo“ s otázkou „Proč to děláš?“ Teprve nyní, po třech letech jsem pochopil. Přitom zkušenost z oné základní školy nebyla vyloženě tragická, spíše naopak. Ano, děti na jsou základní škole živější, ale výuka pěkně odsýpala a učitelé zapojovali mnohem více metod a techniky, než „za mých mladých let.“ Což bylo v přímém kontrastu s budovou školy, která se rozpadala. Na můj dotaz, proč je veškeré vybavení hypermoderní, pokrčila zástupkyně jen rameny „nejsou na to dotace.“ Druhým vjemem, jenž se mi vryl do paměti, bylo obsazení pedagogického sboru. Byl téměř totožný s tím, který mě učil před oněmi dvanácti lety. Dnes si již plně uvědomuji proč, ale nebudu předbíhat. Při magi